13:00 Jsou tu nějací sebevrazi, kteří chtějí zkusit bojovat o zápočet už dnes? Ptá se učitel na právo, v pátek.

Zvedám ruku, ikdyž jsem byla na přednášce za celý semestr jednou. Ale za pokus nic nedám, říkám si. Celkem se nás přihlásí asi deset...

14:00 Než na mě přijde řada, třikrát mi zvoní telefon v kapse- David volá. Máme jít do posilky, jenže oba máme asi tak hodinu čas.

Když na mě konečně dojde řada, musím se omluvit a rychle vypadnout za Davidem. Popadnu tašku s botama na prkno a mrskáme do posilky.

17:00 Pak co nejrychleji domů, vzít věci a honem, honem na bus směr Mariánky and Katarina. Na půli cesty domů (15 min) si uvědomuji, že mám prázdný ruce. Kde je ta taška s botama? Ty blbče, nechalas ji v posilce. Tak rychle zpět. Tím nabírám luxusní skluz.

18:02 Dorazim domu, balim věci, začínám propadat panice, že mi ujede vlak na Hlavák. Mrkám do jízdního řádu- ha, další jede za čtvrt hodiny. Uff...Táta má naštěstí veselou náladu- ,,Chceš někam hodit?“ ,,Jo, na vlak prosim...“ Tím mi to dost ulehčil. Děkuju!

Píšu Káťě spoustu zpráv, otom kdy přijedu. Po každé píšu něco jiného. Ona: ,,Hlavně mi dej vědět kdy přijedeš!“

19:30 Doplazim se na Florenci ke kase. ,, Ještě je bus v 19:45 volný.“ Bumm....(to mi spadl obří kámen ze srdce).

22:32 Vidim na nádraží v ML poskakovat silnější postavu- Katarinu. Poplácáme se, vezmem jídlo na tři dny a vyrazíme směr její dům. Maj tu nehoráznou zimu.

Byla jsem u ní poprvé bez kola, divný, pěšky se mi zdá všechno daleko.

Ráno vstanem a jdem na sjezdovku, protože Katarinu čeká lekce snowboardingu.,, Mám si vzít chrániče a helmu?“ Ptá se. ,, To si neber, zbytečný“ odpovídá Mr. Sportu Votavová.

10:05 Všechny busy nám ujíždí před nosem, takže jdeme pěšky až tam.

11:40 Se konečně doplazíme na svah. A začíná dvoudílný seriál- Jak si Katarina namlátí hlavu a prdel.

Trápím jí asi dvě hodiny, pořád padá a nechce udělat oblouček přes špičky. Pak už jí tak bolí zadek a hlava, že mi dá prkno ať se jdu svézt já. Okolo druhé jdem domu. Katarina vyhrává cenu za poblíóna dne a po druhý hodině si jdem lehnout.

Vzbudíme se a jdem do posilky. Zase pěšky. V posilce jsou tři lidi, je ve sklepě, docela veliká. A vstupný je 30,-. Co víc si jen přát.

Za odměnu jdem do Cinemy na polívku v chlebu a zapékané brambory sýrové variace. Přejíme se tak, že tam sedíme nešťastně a přemlouváme se k tomu, dojíst zbytek. Ale jsme slaboši a nedáváme to. Dom se doplazíme asi v jedenáct. Přemlouváme se k tomu jít do sprchy a pak se hádáme oto, kdo půjde první.

Ráno jdem zase na svah, tentokrát busem. Kataríně už to docela jde. ,,Tuhle nohu mám nemocnou“ říká.. ,,Jak, jako nemocnou?“ nechápu. ,,No, takovou kriplý.“ Proto na jednu stranu zatáčí hůř:-) Nakonec ujede asi 100 metrů bez pádu a dokonce i párkrát zatočí. Šikovná baculka. Když se konečně odváží na lanovku, má smůlu, pač zjišťujem, že nemáme peníze ani na jednu jízdu.

Cestou domu se stavíme u Lídy a jejího hyperaktivního psa Joyeho, co roztrhá a sní všechnno co uvidí. Po řádném oslintání, vyjedení Lídiné ledničky jdem domů. Cestou Katarina musí do křoví. Po milionu světelných let dorazíme dom. Pomalu pobalim, dáme sváču a jdem mě vyprovodit na vlak. Na nástupišti je tuna lidí. Začíná boj o místo ve vlaku. Objevuju kupé, kde je jen jedna paní se spoustou tašek a psíkem. Jdu k ní, je hodná a pomáhá mi hodit nahoru tašku. Její pes mi zato zbytek cesty leží na noze. Koukám na Cimrmana, píšu report...v Plzni stojíme nějak dlouho.Přichází průvodčí-,, Před námi se srazilo auto s vlakem, budeme čekat dokud to policie nevyšetří“ ,,Sakra, za dvě hodiny mi jede vlak z Prahy do Běloruska“ říká paní vedle mě. Na chvilku si zdřímnu, vlak se konečně rozjíždí, jedeme okolo té nehody. Nějakej červenej osobák byl narvanej v lokomotivě rychllíku, z auta si majitel může udělat maximálně koloběžku. Ale pochybuju, že to přežil. Vlak to do něj našil zleva. Stalo se to v Chrásti u Plzně. Cestující, co byli v tom nabouraném vlaku k nám přistoupili. Takže z pohodlného kupé pro dvě osoby, pět tašek a psa, se stalo sardinkoviště pro šest lidí, 10 tašek a psa. Californie a Hawai:-) Do toho si dva kluci sundali boty... Tak jsem si je sudala taky. V kupé bylo přetopeno, takže je asi jasné, jak to tam vypadalo.

Abych nebyla doma moc brzy, samozřejmě vlak z Hlaváku do Uhříněvsi mi ujel, takže se nudim hodinu na nádraží. Za hodinu dvacet se už, ale za zvuku jedoucích koleček mé obří tašky plížim půlnoční Uhříněvsí. Odbila půlnoc a Votavovvá rozráží dveře do svého pokoje.

Upadám do postele a je po všem.

Poznala jsem Mariánky bez kola, užila si sněhu, slunce, zimy a Katariny. Samozřejmě mě neminuly moje obvyklé pohromy. Sečteno a podtrženo- Parádní víkend.

Papa TEREZ